Boje svobodníků s vrchností

Jak již bylo na těchto stránkách zmíněno v základních článcích o svobodnících, stávalo se nezřídka, že se silnější vrchnosti pokoušely svobodné statky, které byly nepatřičnými ostrůvky v jejich jinak homogenním panství, získávat. Volily se všechny dostupné metody od koupě přes různé formy nátlaku, včetně fyzického, po využití konexí. A právě o posledním způsobu pojednává skrze dva konkrétní případy tento článek.

Jihočeští svobodníci a Vilém z Rožmberka

Jak je ze soupisů a mapových podkladů na tomto webu patrné, ještě roku 1550 sídlilo nemálo svobodníků v oblastech jihočeského panství Rožmberků. Jejich současník a vladař domu Rožmberků Vilém patřil v druhé polovině 16. století mezi vysoce podstavené šlechtice a nejvlivnější politiky císařství, dlouhodobě zastával úřad nejvyššího purkrabího Království českého a ve své službě koruně byl současníkem třem císařům Svaté říše římské.

Není až tak překvapivé, že roku 1579 uděluje císař Rudolf II. svým listem¹⁾ Vilémovi z Rožmberka za jeho letité služby majestátu dědičně všechno své „právo, spravedlivost a vrchnost, které jakožto král Český na dvořácích neboli dědinících, nápravnících neb svobodnících, mezi statky Viléma z Rožmberka sedíce, se všemi grunty a spravedlnostmi jejich, má.“ Seznam pak obsahuje těchto 20 přiřknutých svobodníků:

• Bartholoměj jinak Bárta na Jiříkově u Veleně [Velenov]^A),
• Ambrož též u Veleně [Velenov]^A),
• Mathouš v Chuchlíku [Malý Chuchelec]^A),
• Jan jinak Janek též v Chuchlíku [Malý Chuchelec]^A),
• Martin Slavík v Nykolech [Mikoly],
• Šimon jinak Šimek Přemil ve Zbučicích [Zubčice],
• Valentin jinak Valenta Dvořák ve Zbučicích [Zubčice],
• Franěk Guldan v Záluží,
• Šebestian jinak Šebesta Vojta v Záluží,
• Mathouš a Vondra [Ondřej] Čeňkovi v Čeřejově,
• Šebestian jinak Šebesta Dvořák ve Slavči,
• Severin v Todni,
• Petr Kouba ve Velkém Třebči [Třebeč],
• Jakub v Bukvici,
• Martin Cikán u Vrcova,
• Jiřík a Jan bratři na Bartochově pod Krasejovkou,
• Jiřík Šrámek v Tourovým [Tourov]^B),
• Jakub Zeman v Javornici^B).

V listu dále stojí, že Vilém z Rožmberka má s výše jmenovanými právo nakládat zcela podle své vůle a jako s poddanými svými zacházet a tak je i trestat. Nevíme, jakou reakci tato událost u jihočeských svobodníků vyvolala, z dalších soupisů (1605 a dále) je však zřejmé, že zde postupně lidé s tímto společenským statusem mizí.

Z pohledu práva se jedná o překročení pravomocí krále, protože ten měl ze zvykového práva nad svobodníky stejnou pravomoc, jako nad jakýmkoli šlechticem, tudíž darování nepřicházelo precedentně v úvahu. Navíc řada svobodníků měla své statky uvedeny v zemských deskách, takže tento krok byl faktickým zpochybněním jejich nedotknutelnosti. Bohužel úzká, rozdrobená vrstva svobodníků jen těžko mohla obhajovat svá práva proti mocnému spojení vůlí císaře a Rožmberků.
Druhý případ ovšem ukazuje i jiný výsledek podobné situace.

Spor svobodníků se Španovskými z Lisova

Rod Španovských z Lisova patřil v polovině 16. století mezi zámožnější rytíře, avšak bez většího politického vlivu. V roce 1557 odhaduje Michal Španovský v berním přiznání svůj majetek na 10 749 kop grošů českých, čímž byl mezi rytíři v bechyňském kraji pátým nejbohatším (průměrný majetek svobodníka činil 80 kop).

Mladý Michal Španovský získal první politické a společenské zkušenosti na dvoře Viléma z Rožmberka, v roce 1570 se pak stal podkomořím pro věnná města královská a od roku 1576 působil po 20 let ve vlivné funkci nejvyššího písaře Království českého. Svého vlivu dokázal také náležitě využít. V roce 1579 získal na sněmu schválení koupit od České komory panství Mladá Vožice, o pět let později se stal samostatným majitelem pacovského panství, když od svých bratrů koupil jejich díly.

Mladovožické a pacovské panství byla v blízkém sousedství, mezi nimi se však nacházely desítky svobodnických statků, a to Michalovi Španovskému evidentně překáželo. Již jeho otec, vladyka Oldřich Španovský z Lisova na Želči, dokázal na císaři Ferdinandovi I. roku 1543 vyprosit darování dědiníka Martina Šuny ze vsi Skalice u Želče²⁾, kterážto ves byla jinak v držení Španovských, ovšem při podmínce dodržení práv a výsad ke svobodství patřícím. Z pozdějších soupisů a berních rejstříků ovšem víme, že svobodství ve Skalici se připomíná už jen roku 1550, poté již nikdy.

Díky svým stykům, a ne zrovna čestným způsobem, si Michal Španovský z Lisova na císaři Rudolfu II. vymohl právo převést některé svobodníky z Mostku, Krchovy Lomné, Bendova Záhoří, Horní a Dolní Světlé, Babčic a Bradáčova do svého poddanství. V žádosti císaři uvádí, že tito svobodníci „neplatí do královské komory české docela žádného poplatku“. Nejvyšší kancléř Adam z Hradce žádost s odvoláním na zřízení zemské doporučil, ale Španovského tvrzení upravil na pravdivější „Vaše velebnost nemá z těch svobodných sedláků skoro žádného užitku“ (svobodníci totiž odváděli pravidelně berně vypsané sněmem, třebaže to při jejich nepočetnosti byla částka relativně nízká). A tak císař žádost 16. října 1584 schválil³⁾. Celkem šlo o 10-14 svobodství (přesný počet je vzhledem k rodinným nedílům obtížné specifikovat), jejichž výběr zůstává záhadou:

• Václav Mazanej v Dolních Hrachovicích (později vyškrtnut),
• Jan Krch v Mostku,
• Jan a Bohuslav Vondráků v Lomný [v Krchově Lomné],
• Václav a Mikuláš Krchové v Lomný [v Krchově Lomné],
• Václav Jakubů se strejci mladšími nedílnými Jiříkem, Bohuslavem, Adamem, Jakubem a Matějem v Záhoří [Bendovo Záhoří],
• Bohuslav Kroupa [v Bendově Záhoří],
• Jan Vondřejů [v Bendově Záhoří],
• Jiřík Václavů, Vavřinec Václavů⁴⁾ [v Bendově Záhoří],
• Jiřík a Václav bratři Koktanové ve mlýně u Světlé [Dolní Světlá]^C),
• Jiřík, Pavel, Jindřich a Václav Lhotkové [pravděpodobně z Babčic, Bydlína a Horní Světlé]^C),
• Václav Hojovský v Bradáčově.

Určitě však nešlo o všechna svobodství v uvedených vesnicích.

V konceptu listu vydaném císařem 23. října 1584⁵⁾ se udává, že „jmenovaní dědiníci, nápravníci, dvořáci a svobodníci s dědici a budoucími svými při všech právích a svobodách svých, kterýchž jsou, byvše pod vrchností nám a do komory naší příslušející, užívali beze vší překážky nadepsaného Mikuláše Španovského z Lisova, dědiců a budoucích jeho, zůstati mají. I také berně podle svolení sněmovních, též jiné povinosti jako jiní svobodníci, dědiníci, dvořáci a nápravníci spravovati a vykonávati jsou povinni“, stejný text je uveden i v registrech dvorské kanceláře⁵⁾, ovšem do zemských desek doputuje dokument už v pozměněném znění⁶⁾: „...jmenovaní dědiníci, nápravníci, dvořáci a svobodníci s dědici a budoucími svými při svých statečcích, živnostech a všelijakých spravedlivostech jim náležitých, kterýchž jsou, byvše pod vrchností nám a do komory naší příslušející, užívali beze vší překážky nadepsaného Michala Španovského z Lisova, dědiců a budoucích jeho, zůstati mají“. Je zřejmé, že smysl textu přešel ze zásadního garantování práv a svobod svobodníků na zcela nevýznamnou formulaci, která více nahrává samotnému Španovskému a posouvá dotčené svobodníky téměř na úroveň poddaných, navíc zatížených původními berněmi. Vzhledem ke skutečnosti, že Michal Španovský působí až do roku 1597 ve funkci nejvyššího písaře (Úřadu desk zemských) a zodpovídá tak z titulu funkce za zemské desky a jejich obsah, nelze než se domnívat, že si sám onu změnu původního textu majestátu zařídil, což nebylo v jeho případě poprvé.

V textu majestátu je z pohledu práva i další problematické místo. Rudolf II. uvozuje darování svobodníků slovy: „...všecko právo, spravedlivost a vrchnost svou, kterou jsme jakožto král český na dědinících, neboližto dvořácích, nápravnících neb svobodnících, poddaných našich k komoře naší náležejících...“ a dále: „Dáváme i v tom témuž Michalovi Španovskému, dědicům a budoucím jeho tímto listem naším plnou moc takového každého podle zasloužení trestati.“, přičemž ale svobodníci nebyli nikdy poddanými krále a královské komory, ta jen spravovala jejich záležitosti, takže i otázka plné moci stran trestání je mimo jejich možnosti.

Svobodníkům tedy neubyla žádná povinnost vůči králi, jen přibyly povinnosti a podvolení se Michalovi Španovskému. A nebylo jich málo. Svobodníci je popisují ve své suplikaci (žádosti, prosbě) císaři⁷⁾:

• roboty až třikrát týdně,
• nutnost odebírat panské pivo (pro svobodnickou krčmu ve Světlé),
• povinnost prodávat dobytek pouze v Pacově,
• povinnost pečovat o panské psy,
• vězení (s dlouhodobým hladověním) a pokuty při nesplnění některé povinnosti; v důsledku tohoto někteří skončili v těžké nemoci, jiní na útěku.

Suplikace je nedatovaná; z obsahu lze soudit, že byla sepsána v roce 1594. Ještě dříve než byla stížnost řešena, dostal Michal Španovský příkaz od České komory, aby svobodníci splnili svou vojenskou povinnost a dostavili se k mustruňku do Znojma, kde se shromažďovalo vojsko do války s Turkem. O reakci na stížnost svobodníků se nezachovaly žádné zprávy.

Michal Španovský zemřel v roce 1601 a o jeho majetek si rozdělili synové Jáchym a Mikuláš. Jáchym dostal mladovožické panství, kde vládl nelítostnou rukou, Mikuláš pacovské a s ním zřejmě i vládu nad svobodníky. Není pravda, jak napsal historik Bartoloměj Paprocký, že se před svou smrtí Michal Španovský pomátl. Historici se domnívají, že Paprocký si v tomto případě spletl Michala s jeho bratrem Janem.

Pod Mikulášem Španovským z Lisova na Pacově nebylo svobodníkům o nic lépe než pod jeho otcem. Již okolo roku 1603 posílají prezidentu České komory dopis⁸⁾, ve kterém reagují na předvolání, které od komory obdrželi. Jmenují ty z předvolaných, kteří již nežijí a žádají o vysvětlení, proč byli předvoláni. Dopis podepsalo sedm svobodníků:

• Bohuslav Vondrák z Lomné [z Krchovy Lomné],
• Bohuslav a Adam strejcové [z Bendova Záhoří],
• Bohuslav Kroupa [z Bendova Záhoří],
• Jiřík Václavů [z Bendova Záhoří],
• Václav Koktan [z Dolní Světlé],
• Jiřík Lhotka [pravděpodobně z Babčic].

Odpověď na dopis neznáme, ale je jisté, že jejich problémy pokračovaly. O čtyři roky později ustavil císař Rudolf II. komisi, která se měla v Táboře se svobodníky a Mikulášem Španovským sejít, avšak k žádnému jednání nedošlo. Mikuláš Španovský odmítl jednat se „svými poddanými“ jinde než na svém zámku v Pacově, tam se však z obavy před možným uvězněním zase odmítli dostavit svobodníci. Zdá se, že ani tentokrát k žádnému pokroku nedošlo. O tom, co se dělo dále, se žádné zprávy nedochovaly.

Další kolo jednání se patrně odehrálo v roce 1612⁹⁾. Dozvídáme se o další komisi, jejímž úkolem bylo odhadnout majetek svobodníků, na které si činil nárok Mikuláš Španovský. Odhad vznikl téměř 30 let po začátku celého sporu a máme z něj možnost poznat změny, které mezitím ve složení svobodníků nastaly. Zapsáni byli:

• Jiřík Krch z Mostku,
• Adam Krch z Lomný [z Krchovy Lomné],
• Jan Vondrák z Lomný s bratrem [z Krchovy Lomné],
• Bohuslav Vondrák z Lomný [z Krchovy Lomné],
• Adam Vondřejů ze Záhoří [z Bendova Záhoří],
• Jíra Dvořáček ze Záhoří [z Bendova Záhoří],
• Jan Sudlický/Sudlice ze Záhoří [z Bendova Záhoří],
• Petr Kroupa odtud [z Bendova Záhoří],
• Bohuslav a Adam bratři Jakubové [z Bendova Záhoří],
• Jan Koktan na Samotě na mlejně [v Dolní Světlé],
• Jiřík Koktan na gruntu [v Dolní Světlé],
• Jan Lhotka ze Světlý s bratrem Václavem [Horní Světlá],
• Jiřík na Bydlíně,
• Jiřík Babčickej,
• Pavel z Babčic na Václavovic,
• Matouš Jindrovej ze Světlé,
• Jan Hojovský [Hojovec] z Bradáčova,
• Fridrich [jinak Frýda] Austojovec z Bradáčova s Adamem, pozůstalým sirotkem po Jiříkovi Ševci (Austojovec se někdy před rokem 1599 oženil se vdovou po Jiříkovi Ševci).

Ještě významnější je, že jména téměř všech svobodníků v něm uvedených nalezneme také v soupisu svobodníků, který nechal v roce 1605 pořídit císař Rudolf II.¹⁰⁾, a to potvrzuje (patrně při neznalosti podstrčené změny v zemských deskách), že jejich svobodnický status zůstal zachován, jen byli „propůjčeni“ k některým službám Michalovi Španovskému a jeho dědicům. Na konci zprávy komise pak čteme Španovského požadavky, které svobodníci odmítají: poslušnost, robotu a Španovského nárok na odúmrti.

Přehledné znázornění vývoje svobodství v jednotlivých vsích v letech 1584-1612 s naznačenými předpokládanými rodinnými vazbami (kliknutím zvětšíte)

A tak řešení zřejmě přinesl až rok 1617, kdy dědici Mikuláše Španovského, synové Michal a Fridrich, krátce po jeho smrti prodali pacovské panství Anastázii Vithové rozené z Kralovic, avšak bez svobodníků¹⁰⁾. V trhové smlouvě skutečně žádní svobodníci uvedeni nejsou, a jak můžeme poznat z berní ruly, tereziánského katastru i svobodnických knih, všechna svobodství zůstala v této oblasti nadále zachována.

Napsali: Eduard Krajník a J.J.K. Jindra

Poznámky a zdroje
A) Svobodníci z Velenova a Malého Chuchlíku se připomínají až do roku 1653, svobodství však příchodem Buquoyů definitivně zanikají.
B) Ještě roku 1605 se připomíná mezi svobodníky Jan Šrámek z Tourova, v berní rule 1653 je Jakub Šrámek již veden jako eggenberský man, stejně jako Lukáš Zeman ze sousední Javornice. Roku 1664 již svobodství v Tourově a Javornici zcela mizí ve prospěch panství Helfenburg/Netolice.
C) Jak desky zemské uvádějí, rody Lhotků a Koktanů koupily celou Světlou od Rabenhauptů ze Suché stejně jako od nich koupil Oldřich Španovský z Lisova panství Pacov.
1) Archiv český 22, str. 263-264, odstavec 116
2) Archiv český 22, str. 133-134, odstavec 60
3) SM S139/15
4) V konceptu SM S139/15, fol. 6 chybí, ve verzi vepsané do DZV 22, fol. N2 však uveden je.
5) SM S139/15, fol. 6, stejné znění je i v Rg 95, fol. 116
6) DZV 22, fol. N2
7) SM F42/27, fol. 1 a 6
8) SM S139/21, fol. 1
9) SM S139/15, fol. 8-11
10) SM F42/76, fol 23-24
11) DZV 139, fol. D8v