Svobodníci v Kloubu (Pohorovice)
Kdanský dvůr, Kloub č.p. 4
Obec Kloub se nachází asi 6 km západně od města Protivín, v okresu Strakonice. Dle Ottova slovníku naučného je správním zařazením vsí v Čechách, hejtmanství Písek, okres a pošta Vodňany, fara Skočice. Nachází se zde 51 domů obydlených 370 občany české národnosti (1890), myslivna a hájovna Radany. 8 domů bývalo zvláštním svobodným dvorcem. Ve Schematismu Království českého je tento svobodný dvůr veden k roku 1805 i 1833 ve vlastnictví Václava Štěpánka a Jakuba Klímy.
Kloubská náves na počátku 20. stol., pohled na č.p. 4 a 20 (kreslil Josef Štěpánek st.), rodinná sbírka
Nejstarší písemná zmínka o vsi je z 1. ledna 1336, kdy král Jan Lucemburský udělil Vodňanům privilegium s darem poloviny Kloubu (tehdy psáno Chlub) a několika dalších vesnic. Tento dar nejspíše zůstal nerealizován, neboť se Kloub později uvádí jako součást rozsáhlého hlubockého panství. Dříve však patřil Kloub s rychtou ve Chvaleticích k „zámku píseckému“.
Zajímavá je zpráva z počátku husitského hnutí, kdy byla v roce 1416 přepadena a vypálena písecká fara. V seznamu útočníků najdeme také obyvatele Kloubu. Z roku 1490 pochází nejstarší urbář hlubockého panství. Kloub je zde zapsán pod správou rychty v nedalekých Chvaleticích. Z hlubockého urbáře pro r. 1490 se dovíme, že zde žili tito osedlí: Jan, Daněk (držel dvě usedlosti), Mácha, Vít, Ouhleda, Heryně, Kohút, Janek, Hustý, Kropáč, Dubec, Vácha a Velek.
Majitelem hlubockého panství se po králi stal podnikavý šlechtic Vilém z Pernštejna a na Helfštýně, který celé hlubocké panství koupil za 24.000 zl.uh. Poté byl Kloub značnou část 16. století v majetku nižší šlechty (Vamberští z Rohatce, Čejkovští z Čejkova). Roku 1562 koupil panství hlubocké velmož Jáchym z Hradce. Roku 1590 se Kloub dostal opět k Písku a roku 1640 byl prodán Mikuláši Divišovi Radkovci z Mirovic, který jej prodal hrabatům z Vrtby. Rod Vrtbů posléze Kloub prodal k protivínskému panství schwarzenberskému, ke kterému přináležel až do první pozemkové reformy r. 1921.
Bývalý Kdanský dvůr (dnes č.p.4 a 20) se nachází přímo na návsi na jejím horním konci při cestě směrem do Dvorců a Radán. Naproti němu se také nachází tzv. „ušatá“ kaplička (tyto „uši“ jsou typickým architektonickým znakem místního selského baroka) z roku 1818. (Před statkem č.p. 20 se natáčela scéna k filmu „Strakonický dudák“.)
Kdanský dvůr byl pravděpodobně původně zřízen králem (resp. královskou komorou), jelikož se r. 1544 uvádí v Zemských deskách vklad tzv. „komorničního dvora“ v Kloubě. Na základě tohoto vkladu se dovídáme, že Kdanský dvůr původně sloužil tzv. „komorníkům“.
Dle dizertační práce Petra Mareše: „Zemský soud větší 1541 - 1620 (Personální obsazení)“ z r. 2014, spadali komorníci pod úřad nejvyššího zemského komorníka. Nejvyšší komorník patřil svým úřadem k úřadu desek zemských. Byl jedním ze tří větších úředníků desek zemských a tedy jedním ze tří dozorců nad deskami zemskými. Jeho zástupcem byl místokomorník, který byl menším úředníkem desek zemských a přísedícím menšího zemského soudu. Místokomorníku podléhali starosta komorniční, komorníci a zemský měřič.
Tito podřízení nejvyššího komorníka zajišťovali distribuci půhonů a obeslání k zemskému soudu a distribuci exekučních rozkazů zemského soudu. Zajišťovali také odhady majetku nařízené zemským soudem.
Příjem plynul nejvyššímu komorníkovi z úředních úkonů, zvláště pokut. K úřadu nejvyššího komorníka patřily některé statky „od země“. Jmenovitě jsou známy ves Běleč, nacházející se na panství Křivoklát, ves Komorničí u Žatce a dvůr v Dehnicích (dnes Praha - Dejvice). Výnosem z nich byly financovány úřední úkony nejvyššího komorníka a jeho podřízených.
Tito komorníci byli původně vybíráni zřejmě z vladyckého stavu. Svým postavením stáli na úrovni svobodníků a požitky získávali z vesnic a dvorů, které byly pro jejich potřebu pořízeny a zapsány ve zvláštních komornických deskách u písaře menších desek zemských. Službu měli často velmi nebezpečnou. Z titulu své funkce byli totiž nevítanými hosty (asi jako např. dnešní exekutoři). Proto byli často vystaveni i nevybíravým útokům. Odměnou jim pak byly prostředky, které získali jako náhradu nákladů, účtovanou stranám do procesních škod, a taxy, odstupňované podle vzdálenosti příslušného kraje od Prahy.
Ač byl Kdanský dvůr původně založen jako „komorniční“ (ve své podstatě šlo vlastně o manství - komorník byl totiž královským služebníkem a majetek, např. dvůr, získával jako léno za výkon této služby), je později dvůr uváděn již jako „Freihof“ tj. svobodný dvůr (zapsaný v knihách svobodnických).
Prvním známým svobodníkem na tomto dvoře byl Václav Daněk (v té době snad ve funkci komorníka), který v roce 1534 svědčil spolu s Machem z Lidmovic a Jarošem ze Skočic zemanovi Šimkovi z Javornice na kupní smlouvě, kterou kupoval za 1.000 kop gr. dva rybníky – „Hluboký“ a „Zámecký“ při královském městě Vodňanech. V roce 1603 zde hospodařil svobodník Matěj Daněk, r. 1654 je uváděn v berní rule svobodník Jakub Daněk, který vlastnil 45 strychů polí a větší počet dobytka, r. 1667 Šimon Kdaněk a r. 1713 se zde připomíná Jakub Gdaněk. Je tedy zřejmé, že svobodný dvůr v Kloubě dostal svůj název od rodu Daňků či Kdaňků.
Dne 26. 9. 1764 koupila protivínská vrchnost (knížata Schwarzenberkové) od vídeňského měšťana Antonína (Ondřeje?) Malého (Anton či Andreas Klein) Kdanský dvůr, jež ho měl v držení prokazatelně od roku 1748, za sumu 6.000 zl. Dne 31.5.1774 zakoupil dvůr „Kdánský“ František de Spazierer, vrchní ředitel buquoyského panství. Roku 1778 se objevuje na svobodném dvoře č.p. 4 Jan Josef Mannlicher (českobudějovický měšťan). F. X. Tvrdý uvádí ve svém díle: „Pragmatische Geschichte der böhmischen Freysassen“ z r. 1804, že r. 1789 patřil svobodný dvůr v Kloubě č.p. 4 dědicům Josefa Mannlichera. Roku 1800 se krátce píše jako majitel Kdanského dvora Josef Bechyně z Lažan.
Roku 1802 se na dvoře uvádí již zmiňovaný Adalbert Mück (Mick), pensionovaný nadporučík koburgského dragounského pluku, který však nejspíš nebyl majitelem. Mezi léty 1800-1802 totiž přešel dvůr č.p. 4 na svobodníka Václava Štěpánka (1765 – 1822), který žil do té doby v Pohorovicích na č.p. 1 a 2 (bývalá kovárna), a jeho švagra Jakuba Klímu, kteří jej dle tradice zakoupili za 4.000 zl. a rozdělili jej rovným dílem na polovinu. Polovina statku – dnešní č.p. 4 – zůstala v rodě Štěpánků až do roku 1956, kdy byl zkolektivizován a majitelé, Josef Štěpánek st. a Josef Štěpánek ml., vyhnáni. Klímova polovina – č.p. 20 – byla nově vystavěna a zachovala si selskobarokní ráz až do dnešních dnů.
Po Václavu Štěpánkovi převzal dvůr č.p. 4 jeho syn Josef Štěpánek (1795 – 1862), následoval syn Václav Štěpánek (1837 – 1919), syn Josef Štěpánek (1862 – 1940) a poslední generace Josef st. (1899 – 1977), Josef ml. (1926 – 2016) a Zdeněk Josef Štěpánek (1958).
Ke svobodství v Kloubě patřily také chalupy č.p. 21 a 8, kde se říkalo „V Židovně“, bydleli v nich Židé, kteří na pozemcích patřících ke dvoru vyráběli tzv. „flůs“- draslo, základní bázi pro výrobu mýdel. Později v těchto chalupách žili podruzi sloužící na dvoře.
Svobodníci z Klouba a sousedních Pohorovic často vedli spory s knížaty ze Schwarzenberku (vrchnost panství Protivín, kam spadal i Kloub s Pohorovicemi) týkající se práva honu na svých pozemcích.
Svobodníci z Klouba a Pohorovic organizačně spadali pod svobodnickou čtvrť, kterou zastupoval starosta (starší) svobodníků sídlící v Klášterském Mlýně u Kašperských Hor.
Dne 2. září r. 1667 podal Šimon Kdaněk žalobu, císařský svobodník ze vsi Klouba, na svého otčíma Jakuba Boušku, že o něm roztrušuje nešlechetné řeči. Bouška si vzal totiž Kdaňkovu matku, a ta ho brzy začala mrzet, protože byla 60 let stará. Mluvil o ní, že ho vábila, k sobě přikouzlila růží, kterou mu dávala do bílého chleba. Když toho nikdo nic nedbal, zesílil palbu a pomlouval svou ženu, že zneužívala svého vlastního syna. Jsa žalován odmítal jakékoli důkazy, odkazoval se na pány místodržící, jako na ochránce. Později se odvolával na Boží soud, konečně dohnán do úzkých, doznal s lítostí, že si všechny ty ohavnosti vymyslil z velké zlosti a závisti. Bouška se choval na radnici vodňanské, kde se tato podivná pře projednávala, velice sebevědomě, šupkal si po světnici jako potřeštilý, když odpovídal, točil kloboukem a oháněl se příslovím: „Čiň právě – neboj se císaře ani krále“.
Dohledaní držitelé Kdanského dvora od r. 1534 do r. 1956
| držitel | rok |
|---|---|
| Václav (Vaněk) Daněk | 1534 |
| Matěj Daněk | 1603 |
| Jakub Daněk | 1654 |
| Šimon Daněk (Kdaněk) | 1667 |
| Jakub Gdaněk | 1713 |
| Antonín Malý (Anton Klein) | od 1748 do 25.9.1764 |
| Kníže ze Schwarzenberka | od 26.9.1764 do 30.5.1774 |
| František de Spazierer | od 31.5.1774 |
| Jan Mannlicher | 1778 |
| dědicové po Josefu Mannlicherovi | 1789 |
| Josef Bechyně z Lažan | 1800 |
| Václav I. Štěpánek a Jakub Klíma | od r. 1800-1802, rozdělení dvora na č.p. 4 a 20 (Jakub Klíma) |
| Václav I. Štěpánek | 1805, 1822 |
| Josef I. Štěpánek | 1822, 1833, 1845 do 1860 |
| Václav II. Štěpánek | od 1860 do 1895 |
| Josef II. Štěpánek | od 1895 do 1925 |
| Josef III. Štěpánek | od 1925 do 1956 |
| Josef IV. Štěpánek | od 1955 do 1956 |
Napsal: Mgr. Ondřej Štěpánek
autor je i autorem článku na Wikipedii
Zdroje
Otto, Jan. Ottův Slovník naučný: illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Praha, 1890.
Schematismus des Königreichs Böhmen: auf das Jahr 1805, Praha 1805.
Schematismus für das Königreich Böhmen auf das Jahr 1833, Praha 1833.
Mostecký, V. Dějiny královského města Vodňan, II. díl, 1940.
Tvrdý, František Xaver. Pragmatische Geschichte der böhmischen Freysassen. Praha: F.J.Scholl, 1804. s. 205-246. Dostupné online.
Sborník Státního okresního archivu Přerov, 2007.
Mareš, Petr. Zemský soud větší 1541 - 1620 (Personální obsazení). 2014. Dizertační práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra PVH a archivního studia. Vedoucí práce Hojda, Zdeněk. Dostupné online.